Noemi Cupalová

Autorka, jejíž literární cit tříbí její děti. Ona naopak tříbí literární cit dětem, které čtou senohrabský měsíčník.

Smutný příběh smutného dinosaura, který často plakal. Nevěděl proč. Ale když to s ním špatně dopadlo, ani se moc nedivil.
Příběh pána, který jen tak při snídani začal škytat. A nepřestal. Škytal ve dne, škytal v noci, škytal když jedl, škytal když čůral i když spal. Ze škytání vytvořil pěkné podnikání. Zestárnul a umřel.
Je v pořádku někoho mít rád – a je v pořádku někoho rád nemít. Karlíček a vosy nemohou jeden druhého vystát, ale i tak dokážou žít v jednom lese spolu a pomáhat si, když je to potřeba. Jednu zimu museli Karlíček s vosí královnou strávit v jedné místnosti: nezačali se mít rádi, ale naučili se vzájemnému respektu.
Někdo má sourozence, někdo má psa, někdo má rybičky. Mína má Zvíře.
Co o něm říct, když je každý den jiné? Snad jen, že bývá občas mrzuté. Nebo růžové. Nebo veršuje. Někdy je zlomyslné. Jindy se tulí. Nebo má drápy. Bývají s ním starosti. Pokaždé je to ale nejlepší kamarád. A aby bylo jasno – není vidět.