Básničky o zvířecích rodinách, jejichž cílem je pobavit podobenstvími o rodinném životě a jen mimochodem představit označení pro samce, samice i mláďata. Text plný milé ironie poskytuje příležitost zavést řeč na téma tradičních rodinných rolí, ilustrace dokážou na jediné stránce dojmout i pobavit zároveň.
Pohádka o perníkové chaloupce ve verších, ve které skončí ježibaba s ježidědkem o hladu, se zlomeným žebříkem a boulemi na hlavě. Zásah proti lupičům perníku jak vystřižený z grotesky, trenky, sukně a další důležité věci vystřižené z barevného papíru.
Co dělají hračky v noci? Možná byste se divili. Tak třeba Ládíkův pejsek na klíček by si sice rád hrál, musí ale čelit útoku rváčů ze sousedství. Kdo vyhraje a z koho bude potrava? Dozvíte se z veršů Zuzany Kaiserové a kubisticky hravých kreseb Karly Kučerové.
Kolem pusto, písek, duny, písku moře, hory, tuny. A k tomu jedno malé velbloudě, které se ztratilo mámě. Dostalo žízeň a má hlad. Zkouší spásat kaktusy, píchají ho do pusy. Mělo namále, ale dobře to dopadlo.
Veršovaná love story cirkusového donchuána zajíce Huberta a kozy Tonči, jejichž láska nemohla být naplněna. Pouťové atmosféře nechybí barevné želé, rozblácená cestička ani prvotřídní artistické výkony.
Jaké je vypravit se za tetou vlakem? Leporelo se stránkami ve tvaru mašinek a vagónku seznámí čtenáře se vším, co s cestováním ve vlaku souvisí od nákupu jízdenek až po jídelní vůz.
Sešitek, který nemůže chybět v žádném houbařském košíku. Vedle realistických černobílých ilustrací zvířat v něm najdete houby, jejichž věrnost narušuje výraz tváře, a stylizované žluté holiny malé houbařky, které vás provedou celým lesem.
Kdyby kočička nebyla vybíravá, mohla by tančit se slonem charleston nebo křepčit s křečkem. Radek Malý ji ale poslal do kola s kocourem Myšilovem, jehož František Petrák vyvedl akrylem na plátně jako donchuána s motýlkem a přehazovačkou.
Veršované vyprávění z pera manželů Šťastných o životě pravěkého kmene a smrti pravěkého mamuta, ve kterém se vodovková zvířata ze štětce Leony Hlavinkové jemně vpíjejí do ostrých rysů těch, kteří si je dají k večeři.
Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli... Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít. A Marie Štumpfová, která knížku ilustrovala, ho snad při tom musela vidět.
Harmonikové leporelo vázané v červeném plátně ladícím s drobnými detaily ilustrací. Na přibývajících plších si procvičíte nejen počty, ale i skloňování číslovek. Třeba při hlasitém čtení veršů „4 plchům chtělo se procestovat svět“ se nejedno dítě napoprvé zakoktá.
Text Jany Šrámkové o ledních medvědech, které tající sníh a nedostatek ryb dohnal k rozhodnutí opustit milovanou polární zem a hledat si nový domov, není veselý. Jeho závažnost umocňuje úsporný, o to ale výstižnější styl vyprávění, doplněný ilustracemi Terezy Šedivé v tlumených barvách. Mikropříběh s otevřeným koncem zaujme malé čtenáře medvědy ve svetrech a kulichách, ty velké jinotajnou naléhavostí.
Humorné verše Robina Krále s morbidním nádechem o tom, jak se polámané údy po srážce s tramvají rozutekly užívat si po světě, aby se po čase vrátily spolu se svou majitelkou do normálního života. Mezi ilustracemi Terezy Ščerbové nechybí obrázky operačního sálu ani ztřeštěné scénky, ve kterých si zdivočelé nohy užívají jízdy se psím spřežením nebo na moři. Akčnost se mísí se snovostí, morbidní humor střídají kouzelní králíčci. Růžoví. V teniskách. No a?
Jeden přehlédnutý ďolík a už se jede záchrankou! Veršovaný příběh Robina Krále věnovaný oddělení stomatochirurgie VFN ukazuje, že ani v nemocnici nemusí být smutno. Malovaní zvířátkoví doktoři a sestry Terezy Vostradovské dělají všechno pro pohodlí a spokojenost malého Františka, který se dozví nejen, že kanyla je jako včelka, přes kterou se dává lék, ale i co je rentgen nebo dieta.
Stavění lodi z lega je zábavné samo o sobě, zvlášť když se nemusíte spokojit s potupnou pozicí třídiče a asistenta hlavního konstruktéra – tatínka a naopak vám s tříděním kostiček pomáhají prarodiče. Když ale náhlý poryv úspěšně vysloveného eRRR nadzvedne střechu a unáší všechny stavebníky nad krajinou Čimic a Chabrů, mění se teprve příběh Jany Klimentové v to správné dobrodružství.
Zaradují se zejména příznivci domalovávaných polokoláží Andrey Tachezy, která se nebojí použití linkovaných i čtverečkovaných papírů ani razítek. Zastánci tradičních genderových rolí ovšem zapláčou: z lega si staví Lea a její babičky.
Leporelo s ručně lepenými spoji, které se dá složit do podoby poštovního balíku. Zatímco zvenku si počteme o jeho popleteném putování po půlce světa, uvnitř nalezneme věci, které poslala babička malým táborníkům. Sítotiskové ilustrace Nikoly Logosové zvenku decentně laděné do pískové barvy zámořských balíků se uvnitř promění v syté modro-červeno-zelené obrázky a dělají z Rekomanda knížku, která potěší nejen humornou zápletkou a svižnými verši, ale už jen sama svým vzhledem.
Obrázky Andrey Tachezy nabité rozvernými detaily doplňují rýmy Šárky Krejčí o všem, co se může přihodit ve městě. Velryba na nádraží, lev v kadeřnictví, slepýš v optice hulákající tetřevu do ucha. Všechny trápí to samé, co nás: bolesti zubů, nepadnoucí hříva, fronty na pokladnách, dopravní zácpa. Banální situace v humorném podání, při jejichž čtení nebudete přemýšlet, jestli do tohohle veselého městečka patří víc zvířátka a nebo bizarně vypadající lidé.

Díky volným listům a důmyslným zářezům jde tohle leporelo poskládat několika způsoby a jednotlivé příhody tak různě bláznivě kombinovat.
Veršovaný příběh Robina Krále o opuštěném štěněti, kterého z útulku zachrání tatínek, aby z Opuštěněte nevyrostl Opupes. Z foukané techniky barevných ilustrací Nikoly Logosové zvláštně vystupuje kostkovaná košile tatínka-zachránce a úplně bílé štěně Opuštěně, které tak potvrzuje, že to nejdůležitější, může být někdy úplně nenápadné.
Že zmrzliny padají na zem, kloboučky ulétávají z parníků a plyšáci padají do hloubek z vyhlídek, to je jasná věc. Co se ale se všemi těmi ztracenými plyšáky děje? Jana Šrámková má jasno: ztracená koala na Petříně zdivočí, bude běhat po stromech, koupat se ve vodopádu. Jazyk vesele komolící kolalu i volání pomóct doplňují vodovky Anety Františky Holasové, která se vyřádila zejména na humorných scénkách koaly v zrcadlovém bludišti nebo čurajícího zmrzlináře, kterému koala krade nanuky.
Rýmované povídání o splašeném semaforu, které si bohatě vystačí s modrou, růžovou a hnědou barvou. Co je na něm splašeného? No právě ty barvy... Na modrou maj jezdit kluci, růžová je pro holky, ale co mopedy, ovce a tříkolky? Čtenáři si mohou užívat svižné tempo vyprávění Šárky Krejčí, nebo naopak dopodrobna zkoumat detaily obrázků Anastasie Stročkové, jako jsou ptáčci v klícce v zavazadlovém prostoru, kráva v traktoru nebo voňavý stromeček na zrcátku.
Příběh Jany Šrámkové o panáčkovi, který byl nejdřív fazolkou u maminky v břiše, pak rybičkou, houskou i žampionem a nakonec zvídavým panáčkem. Když povyrostl, běhal sám po venku a maminka na něj láskyplně volala z okna. V zimě aby si zapnul bundu, v létě aby se napil. A nakonec panáček vyrostl v pána. Že je to smutný konec? Tak tomu porozumějí snad jen maminky, jejichž dojaté slzy možná ještě více rozpijí vodovkové ilustrace Anny Mastníkové.
Velkoformátové leporelo o slůněti žijícím v cirkuse se lvy, pudlíky i lachtany. Ti všichni skáčou, zpívají, zkrátka baví lidi, jen slůně Artur nedokáže překonat svůj strach z výšek, do kterých ho principál stále nutí. A proto slůně z cirkusu uteče.
Verše Robina Krále byly netradičně psány až k hotovým obrázkům Anastasie Stročkové, velkoformátovým litografiím dobarvovaným pastelkami. I když je knížka laděná do ponurých barev, o šťastný konec po návratu slůněte čtenáři nepřijdou, stejně jako o zábavné detaily chlupatých artistových nohou nebo o systém cirkusáckých maringotek.
★ Nejkrásnější české knihy roku 2014 (nominace)
Veršované leporelo o úspěšném pátrání netopýřích kamarádů po ztraceném Ferdinandovi. Bludiště z něj na rozdíl od dalších leporel nepostavíte, ovšem kdo by smutnil po bludišti, když z „Ferdinanda“ jde postavit rovnou domeček! Několika způsoby? Ale kdeže! Copak záclony mají být zvenku?
Klasické leporelo na silné lepence a ručně vázané v plátně, za jehož ilustrace ledňáčka by se nemusela stydět ani učebnice přírodopisu. V obrázcích Filipa Pošivače laděných do matných zelenohnědožlutých barev o to více vyniknou jemně modré kosatce nebo výrazně červené náprsenky ledňáčků. Mezi nimi si hrají dvě malé holky, vesele promlouvající básničkami Petra Borkovce, všímající si nejen havěti na zemi, ale i mraků na nebi.