Kdyby nebyl Azilo Bazileus králem, říkalo by se mu všelijak. Vzteklý mrňous. Mrňavý vztekloun. Že ale králem je, říká se mu král. A takový král se pořád jenom vzteká, poroučí, vymýšlí si a rozdává kruté tresty. Nechají si to jeho poddaní líbit? Budou tiše trpět, nebo se králi postaví? A může být z Azilo Bazilea nakonec přece jenom dobrý král?

Diktáty nejsou jen vířící výři a víly vinoucí věnce, ale i svébytné texty se zvláštní poetikou, vystavěnou kolem záludných pravopisných a gramatických úkazů. Právě sešit téměř sto let starých diktátů z jedné podkarpatské školy inspiroval básníka Petra Borkovce k napsání nové sbírky pro děti; básně kromě diktátových nálad vycházejí také ze souboru dvaceti asambláží Andrey Tachezy, v nichž se potkávají krabičky s cizokrajnými nápisy, roztodivné porcelánové úlomky i věkem osleplá sklíčka.

Koho neodradí morbidní název, může se těšit na zákulisí Národního divadla, ventily trubky, broučky v láčce masožravé rostliny i zařízení na sběř moči ve skafandru. Hádankou uvedené ilustrace věcí, zvířat i budov s mnoha vedlejšími mikropříběhy a s rozkládacími stránkami odhalujícími to, co bývá obyčejně skryto uvnitř.

Bilderbuch s mile zatuchlou atmosférou nabízí veršovanou výpravu do tajemné úřadovny Ztrát a nálezů. Kabinet kuriozit na závěrečné dvoustraně podněcuje touhu najít vyobrazené nálezy i na jiných místech v knize a nejodvážnější čtenáře dokonce k vyluštění šifry ukryté v evidenčních číslech exponátů.

„Tati, já tomu vůbec nerozumím. Co je to přástevník? Proč by někdo kradl rybízy? A co by dělala husa v lampě, to je nějaká hloupost.”

Tak si to zkus představit. Procesí mnohonožek pod kamenem. Starší holky od sousedů, jak se ti smějou, že jsi z města. Zloděje, jak se trápí s ukradenými pendlovkami. Ustaraného prodavače ze samoobsluhy. Dva zmoklé cizince ve stáji, jak se smějí a nevíš čemu. Co se zdá rohlíku, když usne před svačinou.

A až si po čtení zhasneš, poslouchej ve tmě:
husa, rys, tetřev,
vážka, jelen, had.

Už je to prostě tak: Otylka lidem zvedá tlak. Baví ji cokoliv, co druhé aspoň trochu pozlobí, a když to nejde, tak se nudí. Naštěstí objeví tajný vstup do světa vzhůru nohama – a začne chodit po stropě. To se teprve dají dělat věci!
Jenže co až zjistí, že je z těch jejích naschválů lidem smutno? Bude v tom chtít pokračovat?

Tři desítky básní o Praze viděné očima dětského návštěvníka. Ze situací na ulicích, v parcích, na Hradě i v divadle autor vytahuje nečekané souvislosti a komentuje je s překvapivostí vlastní dětem a básníkům.

Vendula je blbá, říkají to všichni. Jediným kamarádem je jí neřád, drobné stvoření z odpadkového koše. Ten Vendule dodává sebejistotu k nevybíravému odrážení drobných křivd. Co na to okolí? Příběh nabízí dvě barevně odlišené varianty: Trestající rodiče a ponižující učitele, ale také vnímavé spolužáky, kteří se dokážou Venduly zastat.

Ví velryba, že je savec? A jak pojmenuje moucha všechny svoje děti? Jaký kožich nosí marnivá liška? Jednadvacet hravých básniček o zvířatech v různých životních situacích s neméně hravými ilustracemi.

Sedm snů malého Péti s andulkami, sovami i dalšími okřídlenci.

Všechny zlobit je možná ze začátku zábava, ale když se s vámi potom nikdo nebaví a jste pořád sami, tak už to není nic moc. Proto se hraboš Dageš rozhodl, že se se syslem Mapíkem bude radši kamarádit. Velké vyprávění o jejich velkém přátelství, o výpravách do vesmíru i do Monte Carla a nakonec i o velké zkoušce, kterou jim připravila zima.

Naše nejprodávanější kniha Hravouka v ukrajinštině. Díky prodeji na našem e-shopu a sbírce jsme skoro celý náklad darovali ukrajinským dětem.

Bydlíte v paneláku? Tak to určitě zpoza papírových zdí slýcháváte své sousedy. Jak se sprchují, jak splachují, jak jejich psům klapou drápky o podlahu. Panelák je totiž taková kostka skládající se z mnoha dalších, menších kostek. A právě v jedné takové bydlí sedmiletý Jirka, jehož představivost mění vcelku běžné věci ve fantastická dobrodružství.

Příběh chlapce, jehož otec odcestoval za prací, a nechal tak Fánka jen s ustaranou maminkou a jeho dětskými sny. Sny, které na každé stránce vystupují z ilustrací drobnými zlatými detaily.

Smutný příběh smutného dinosaura, který často plakal. Nevěděl proč. Ale když to s ním špatně dopadlo, ani se moc nedivil.

Příběh pána, který jen tak při snídani začal škytat. A nepřestal. Škytal ve dne, škytal v noci, škytal když jedl, škytal když čůral i když spal. Ze škytání vytvořil pěkné podnikání. Zestárnul a umřel.

Skrze příběh dvou školáků se v knize čtenáři seznámí s různými vzrušujícími postupy při fotografování, s fotoaparáty, objektivy, temnou komorou, ale také s historií.

Myška si ořezala tužku a s cestovním deníkem vyrazila na cestu. A co že si do něj zapisovala? Trasy stěhovavých ptáků, tvary rozvětvených kořínků, čárky za každou padající hvězdu. Ale i smutek z odpadků nebo špinavé vody v potoce.
Tak kdo si teď sedne s jejím deníkem do křesla a kdo z něj radši vytrhne jen pár stránek s návodem na sestavení úpravny vody nebo odlévání zvířecích stop, nacpe si je do kapsy a hned tohle všechno poběží vyzkoušet?

Pokračování přírodovědného vyprávění z knihy Hravouka, tentokrát i s otázkami a stolní hrou na předsádce.

Je v pořádku někoho mít rád – a je v pořádku někoho rád nemít. Karlíček a vosy nemohou jeden druhého vystát, ale i tak dokážou žít v jednom lese spolu a pomáhat si, když je to potřeba. Jednu zimu museli Karlíček s vosí královnou strávit v jedné místnosti: nezačali se mít rádi, ale naučili se vzájemnému respektu.

Verše o běžných věcech z domácnosti, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou. Možná i vy máte v koupelně kolotoč pro plyšové hračky a v kuchyni Antarktidu a saunu pro květák a drobnou faunu.

Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.

„První sníh je čarodějný, nikdo nezůstane stejný.“ Štěpán a Anežka se nemůžou dočkat až nasněží. Jednoho rána je konečně překvapí světlo za oknem a radostně běží ven. Tam, kde byl trávník, je najednou nedohledná bílá pláň. Sněhovou zemí se vezou na medvědím hřbetu. Co se to tam v dálce třpytí? A je první sníh opravdu kouzelný?

Eda, Hugo a Róza jsou jiní než ostatní morčata. Podle jejich příbuzných je morče milé, hodné, hloupé a bojácné zvířátko s hladkou srstí, ale Eda je chytrý, Hugo statečný a Róza obojí. Jsou přáteli, kteří spolu neváhají podniknout ani výpravu po stopách šelmy, o které se do té doby jen vyprávěly děsivé příběhy.

Někdo má sourozence, někdo má psa, někdo má rybičky. Mína má Zvíře.
Co o něm říct, když je každý den jiné? Snad jen, že bývá občas mrzuté. Nebo růžové. Nebo veršuje. Někdy je zlomyslné. Jindy se tulí. Nebo má drápy. Bývají s ním starosti. Pokaždé je to ale nejlepší kamarád. A aby bylo jasno – není vidět.

Básničky inspirované vládními nařízeními z období výjimečného stavu během koronavirové pandemie z roku 2020 vložil Robin Král do úst Hurvínkovi. Ten je svým nezaměnitelným skřehotavým hlasem recituje jednak na videích Divadla Spejbla a Hurvínka, jednak vyveden fialovými tahy Jany Hruškové v této publikaci laděné do doktorských barev.

Vaření, které bude děti bavit. Čtenáři-kuchtíci si zahrají jednohubkové piškvorky, potopí soupeřovy vaflové lodě nebo si z bílé čokolády vyrobí jedlé křídy. Recepty doplňují fotografie, na kterých mořem může být modrý ubrus a sněhovou závějí hromada cukru.

Koho neodradí morbidní název, může se těšit na zákulisí Národního divadla, ventily trubky, broučky v láčce masožravé rostliny i zařízení na sběř moči ve skafandru. Hádankou uvedené ilustrace věcí, zvířat i budov s mnoha vedlejšími mikropříběhy a s rozkládacími stránkami odhalujícími to, co bývá obyčejně skryto uvnitř.

Každý dům má kromě adresy i svůj příběh. Někdo ho postavil, někdo v něm žil, myl okna, psal domácí úkoly a vysadil stromy v zahradě. V každé ulici musel stát jeden dům jako první a každá prababička byla jednou malá holka. Dorotka nad tím nikdy nepřemýšlela, dokud nepotkala podivné obří pachole. Vyprávění o domě na Letné od jeho postavení až do dnešních dnů, o tom, s čím si prababičky hrály a jak jezdili dědečkové na prázdniny.

Všechny zlobit je možná ze začátku zábava, ale když se s vámi potom nikdo nebaví a jste pořád sami, tak už to není nic moc. Proto se hraboš Dageš rozhodl, že se se syslem Mapíkem bude radši kamarádit. Velké vyprávění o jejich velkém přátelství, o výpravách do vesmíru i do Monte Carla a nakonec i o velké zkoušce, kterou jim připravila zima.

Kravička dělá bů, pejsek dělá haf haf. Hm. Neba? Neba. Co takhle si radši počíst o tom, jak v lese tlejí opadané listy a jak si nalovit živé brouky na kousek syrového masa, prohlédnout si, jak vypadá noha žáby a kdo si nejradši pochutná na myšce?
A vlastně i na ty zvířecí zvuky dojde: no kdo by se nechtěl naučit RRR-ČAFČAFČAF RAJČÁK?
Myšku a její Hravouku najdete i na tabletech a v počítačích jako aplikaci ke stažení na www.hravouka.cz. Ale hlavně venku v přírodě!

Volným pokračováním knihy je Hravocesta, tentokrát i s otázkami a stolní hrou na předsádce.

„Být jediný, kdo něco umí, není žádná zábava,“ řekl si Ipsík, vzdělaný lýkožrout smrkový (Ips typographus), a naučil číst a psát všechny larvičky v celé kolonii. Když pak přiletěl strakapoud a Ipsíka odnesl, věrní žáčkové na jeho počest začali pod kůru krasopisně vykousávat kroniku lýkožroutího rodu.

V zasněných verších o krabech srovnaných podle velikosti, škvíře pod poklopem na sladký moučník i o rohlíku, který sní, že ho nikdo nesní, dopřává autor sladké kouzlo snění nejen lidem, ale i věcem. Není už tu trochu přeslazeno? Ještěže si aspoň babička zahořkle stěžuje, že se jí zdají samé voloviny, jen o dědovi nikdy nic, jinak by se jednotlivé stránky leporela samou sladkostí slepily k dohromady!

Kuba má tubu. Hraje na ni rád a dobře. Když ale jednou utíká před zlými spolužáky, ocitne se v podmetru. V jeho kulisách se odehrává příběh o ztracené tubě, kterou Kubovi z oddělení Ztrát a nálezů vrátí až vládce podmetra Tatubahn.
Velký formát knihy dá vyniknout kolážovitým ilustracím, nicméně ještě více zaujme uhrančivá logika textu vysvětlující fungování podmetra, jehož obyvatelé vyrážejí mimo špičku zalidňovat peróny a dělat zmatky na přestupech, aby se cestující v podzemí necítili osamělí.

Obrázky Andrey Tachezy nabité rozvernými detaily doplňují rýmy Šárky Krejčí o všem, co se může přihodit ve městě. Velryba na nádraží, lev v kadeřnictví, slepýš v optice hulákající tetřevu do ucha. Všechny trápí to samé, co nás: bolesti zubů, nepadnoucí hříva, fronty na pokladnách, dopravní zácpa. Banální situace v humorném podání, při jejichž čtení nebudete přemýšlet, jestli do tohohle veselého městečka patří víc zvířátka a nebo bizarně vypadající lidé.

Díky volným listům a důmyslným zářezům jde tohle leporelo poskládat několika způsoby a jednotlivé příhody tak různě bláznivě kombinovat.

Knížka Kláry Pondělíčkové formátu koupelnové dlaždičky s pastelkovými ilustrace Andrey Tachezy ozvláštněnými kolážemi, díky kterým z knížky přímo vystupují včely, ptáčci, medvědi i planety. Nazmar nepřišly výstřižky z map ani obyčejný čtverečkovaný nebo linkovaný papír, ať už jako parkety, nebo na místech, kde byste je nečekali.

Může konkurz na nejsilnějšího muže svět vyhrát kuřátko? Co se může stát, když si jako kluk hrozně moc přejete knír? Jaké to je, být reportérem cestujícím po světě za nejrůznějšími katastrofami? K čemu jsou kamarádi? Můžou Zemi na vesmírné olympiádě reprezentovat i zvířata? A co se stane, když zapomenete z vlaku vystoupit a dojedete až na Konečnou? Šest veselých pohádek o zvířatech i lidech kromě zábavy přináší i jemně ironické postřehy k naší civilizaci.